Rok 2022 je za námi, s čímž se pojí i blížící se termín podání daňového přiznání. Ačkoliv pro žádného investora nejde o příjemnou povinnost, daně patří mezi jednu z mála jistot, které v životě máme. Jak zdanění investic probíhá? Jaká jsou osvobození a co dělat pro to, abychom v budoucnu daně co nejlépe optimalizovali?
Nejzazší termín pro podání přiznání daně z příjmu fyzických osob se neúprosně blíží, pro letošek konkrétně vychází na 3. dubna. Ačkoliv je princip danění investic poměrně komplikovaný, základní přehled v této problematice by měl mít každý investor. Už jen proto, aby v rámci svého rozhodování bral daně v potaz. Správnou optimalizací totiž lze ušetřit nemalé peníze. V rámci následujícího textu se na celou problematiku díváme pohledem fyzické osoby s daňovým domicilem v ČR, tedy perspektivou typického českého investora.
Osvobození pro fyzické osoby
Začněme tím příjemným, tedy osvobozeními, která se vztahují na fyzické osoby. Ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, tak v rámci ČR žijeme v prostředí, které je pro investory v porovnání se Západem velmi příznivé.
Pro menší investory je v rámci tzv. hodnotového testu podstatné, že od zdanění jsou osvobozeni v případě, pokud jejich příjmy z prodeje cenných papírů nepřesáhly za zdaňovací období 100 000 Kč. Pro upřesnění dodejme, že nejde o zisk, ale o celkové příjmy z prodeje. Tento limit bere v potaz veškeré realizované prodeje za daný rok, tedy platí v součtu pro příjmy z prodejů cenných papírů jako jsou podílové fondy, akcie, dluhopisy či ETF.
Druhým výrazně zajímavějším osvobozením pro větší investory je pak tzv. časový test, který je naplněn v případě, že od doby mezi nákupem a prodejem cenného papíru uplynuly více než 3 roky. V takovém případě jde o osvobozený příjem, který se neuvádí v daňovém přiznání. Daním se tak lze jednoduše vyhnout dlouhodobou držbou cenných papírů. Toto pravidlo je v rámci vyspělých zemí poměrně výjimečné a byla by rozhodně škoda ho nezahrnout do své investiční strategie.
Důležité je mít na paměti, že v prvé řadě je vždy posuzováno první pravidlo (hodnotový test) a až sekundárně se bere v potaz časový test. Tudíž pokud klient prodal v období cenné papíry za 120 000 Kč, přičemž příjem 70 000 Kč splnil časový test a 50 000 Kč nesplnil, je nutno podat daňové přiznání. V něm však bude uveden jen příjem z prodeje v objemu 50 000 Kč, proti kterému bude uplatněn odpovídající náklad na pořízení daných cenných papírů.
Kromě toho existuje ještě další osvobození, a to pro investory, jejichž zdanitelné kapitálové příjmy (dividendy, úroky aj.) nepřesáhly ve zdaňovacím období 6 000 Kč.
Danění podílových fondů, akcií a ETF
Pro základní orientaci v oblasti danění investic je nutno mít na paměti, že příjmy fyzických osob z cenných papírů spadají pod §8 (paragraf týkající se příjmů z kapitálového majetku) a §10 (zabývající se ostatními příjmy) zákona o daních z příjmu. Sazba je v případě fyzických osob nastavena na 15 %, nicméně movitější investoři mohou část svých příjmů danit i 23% sazbou, která se aplikuje na část základu daně přesahující 48násobek průměrné mzdy, což pro zdaňovací období 2022 činí 1 867 728 Kč. Tato 23% sazba se od roku 2021 nově vztahuje na veškeré kategorie příjmů, tj. i na příjmy z kapitálového majetku dle §8, z nájmu dle §9 a na ostatní příjmy dle §10.
Prodej cenných papírů řeší §10, kdy se pro zjištění základu daně vychází z příjmu z prodeje, od něhož se odečítá náklad na pořízení včetně poplatků. Například investor nakoupí jednorázově podílové listy za 500 000 Kč v prvním roce a v následujícím roce je prodá za 600 000 Kč. Tím pádem základ daně činí 100 000 Kč, z něhož musí investor odvést daň, protože nebyly splněny podmínky pro osvobození. Částky se v přiznání uvádějí souhrnně za veškeré realizované transakce se souvisejícími cennými papíry v daném roce, tedy proti zisku z prodeje podílového fondu lze například uplatnit ztráty z prodeje akcií. Příjmy z prodeje v zahraničních měnách se přepočítávají do korun jednotným kurzem vyhlášeným správcem daně pro daný rok. Je však možné používat i metodu skutečných kurzů při realizaci obchodů.
Bolehlav ze zahraničních dividend
Jiná situace nastává u dividend, které se daní podle §8, jedná se totiž o kapitálový příjem. Pokud se jedná o akcii emitenta se sídlem v ČR, například ČEZ, tak se vyplácí dividenda již zdaněná 15% srážkovou daní. Investor tedy nemusí ohledně této věci nic podnikat ani tento příjem nikam uvádět. Výraznější komplikace však nastávají u přijatých dividend ze zahraničí, pokud se vás tento případ netýká, můžete směle přeskočit na následující kapitolu.
Zahraniční dividendy se musí uvádět do daňového přiznání vždy bez ohledu na to, jestli byla dividenda v zahraničí stržena či ne. Sazba daně se liší dle sídla emitenta, v Německu je například 26,375 %, v Rakousku pak 27,5 %. V USA standardně 30 %, po podepsání formuláře potvrzujícího daňové rezidentství W-8BEN je pak strháváno jen 15 %. Některé země, jako například Irsko, však žádnou srážkovou daň nestrhávají.
Poplatník má následně povinnost odvést daň ze zahraničních dividend i v ČR. Proti této povinnosti lze uplatit zápočet daně stržené v zahraničí v rámci smluv o zamezení dvojího zdanění. To platí pro všechny vyspělé trhy jako Evropa či USA, s většinou zemí totiž jsou smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřeny. Zpravidla je v rámci smluv s velkou částí zahraničních států pro Čechy stanovena možnost započíst sazbu 15 % z hrubé výše dividendy. V praxi tak většinou dodaňovat dividendy potřeba není, je však třeba v rámci daňového přiznání uvést, že daň byla odvedena v zahraničí.
Aby celá problematika nebyla tak jednoduchá, tak s některými státy není dle platných smluv možno započíst klasickou 15% sazbu. Týká se to například zemí jako Rakousko, Nizozemí či Francie, kde je možno započíst jen 10% sazbu. Tudíž mohou nastávat poměrně komplikované situace, jako například při pořízení akcií Erste Bank na pražské burze. Jelikož se jedná o rakouskou společnost, je při výplatě stržena rakouská 27,5% sazba daně. Dle smlouvy o zamezení dvojího zdanění je nicméně možno proti tuzemské 15% sazbě započíst pouze 10% sazbu, tudíž investor by měl zbývajících 5 % v Česku dodanit. Následně může žádat o vrácení 17,5 % z hrubé výše dividendy v Rakousku. Žádost o vrácení přeplatku v zahraničí však není vůbec jednoduchý proces a vyplatí se jen u velkých investorů.
Při přímé držbě velkého portfolia dividendových akcií může být s vyplňováním přiznání pořádný objem práce. Zápočet daně se totiž provádí pro každý stát samostatně. V praxi je často lepší zvolit fondové řešení než nakupovat desítky konkrétních akcií napřímo, zejména pro malé a středně velké investory.
Pozor na dividendové třídy fondů
V případě podílových fondů či ETF pak pozor na dividendové třídy. Pokud podílový fond vyplácí dividendu a zároveň má domicil v zahraničí, poté musí investor do daňového přiznání uvést dividendy podobně jako v případě, že by šlo o dividendu z akcie. Dividendy z podílových fondů s domicilem v ČR jsou zdaněny klasicky 15% srážkovou sazbou.
Obecně lze doporučit vyhýbat se dividendovým třídám fondů, protože se jedná o zbytečnou daňovou zátěž investice. Dividendy jsou totiž zdaňovány vždy, na rozdíl od příjmů z prodeje podílových listů, které jsou po 3 letech od nákupu daňově osvobozeny. Tím pádem v rámci optimalizace vychází lépe, když si investor nakoupí akumulační třídu fondu a pravidelně odprodává část podílových listů v případě potřeby. Z dlouhodobého hlediska tak zaplatí na daních výrazně méně.
Investice do dluhopisů a depozit
Zdanění u dluhopisů probíhá podobně jako u akcií s tím rozdílem, že dluhopis nevyplácí dividendu, ale kupón. Ten rovněž patří mezi kapitálové příjmy podle §8. V případě, že emitent dluhopisu sídlí v ČR, vyplácí úroky z dluhopisu již zdaněné 15% sazbou. Investor tedy již dostává čistý příjem, který se neuvádí do daňového přiznání. Pokud je emitent zahraniční, je nutné inkasované úroky uvést do daňového přiznání a případně dodanit. Opět pokud byly úroky zdaněné již v zahraničí, lze provést zápočet, nicméně v přiznání se musí objevit vždy.
U bankovních depozit v podobě spořících účtů či termínovaných vkladů zdanění probíhá ve formě srážkové daně, která činí 15 %. Daň za klienta odvede daná finanční instituce. Klient tedy nemusí na tyto příjmy při daňovém přiznání myslet. Výjimkou jsou určité specifické situace, jako například úročení vkladů u obchodníků s cennými papíry, kteří srážkovou daň neodvádí a vyplácí úroky v hrubé výši. Zdanění je pak na klientovi, který takové úrokové příjmy musí zdanit dle &8 jako příjem z kapitálového majetku. Obdobně se postupuje u příjmů z nejrůznějších zápůjček a podobně.
Kryptoměnám finanční úřad nefandí
Vůči příznivcům kryptoměn není český daňový řád příliš přívětivý. Finanční úřad se na ně dívá jako na nehmotný movitý majetek a obchodování s nimi spadá do ostatních příjmů dle &10. Na kryptoaktiva se zároveň nevztahuje žádné osvobození (hodnotový nebo časový test).
Dle litery zákona by tak mělo být v rámci daňového přiznání uvedeno naprosto vše, prodej kryptoměny do fiat měny, směna v rámci kryptoměn (například směna BTC do ETH) či dokonce i nákup zboží za kryptoměnu. Pokud tedy chcete mít daňové přiznání na jedničku s hvězdičkou, musíte evidovat i takové transakce jako nákup kávy za bitcoin. Proti veškerým příjmům z prodeje samozřejmě lze započítat náklady na pořízení, přičemž ziskové a ztrátové krypto-obchody je pochopitelně možné započíst vůči sobě. Vždy však v rámci jedné kategorie typu aktiv, tedy například nelze započíst ztráty z obchodování kryptoměn proti uzavřeným ziskovým pozicím na akciích.
Jak daňově optimalizovat?
Vhodnými kroky lze naštěstí danění příjmů z investic výrazně zjednodušit. V prvé řadě je vhodné využít osvobození, která český daňový řád nabízí. Tudíž investovat ideálně dlouhodobě tak, aby byl splněn 3letý časový test. Poté jsou příjmy z investic plně osvobozeny a není nutno je v daňovém přiznání uvádět. Současně je vhodné využívat akumulační třídy fondů a vyhnout se tak problémům se zdaněním dividend. Případné čerpání renty z portfolia lze totiž provádět postupným odprodejem, který může být díky časovému testu daňově osvobozen.
V případě, že jste v daném zdaňovacím období již vygenerovali některé ziskové obchody, je možné proti nim „uměle“ vytvořit ztrátové obchody a transakce vzájemně napárovat tak, aby výsledná daň byla co nejmenší. Oblíbenou praxí zkušených investorů tak je prodej a opětný nákup ztrátových pozic, čímž se vygeneruje daňová ztráta na pokrytí realizovaných zisků v daném roce (tax-loss harvesting).
Pokud máte po přečtení tohoto článku hlavu jako pátrací balón, rozhodně v tom nejste sami. Problematika zdanění investic je vcelku komplikovaná a vyplnění daňového přiznání nemusí být triviální záležitostí. Proto nelze než doporučit využít zejména v komplikovaných případech služeb poradců, pro které je práce s daňovými formuláři denním chlebem.
Autor: Josef Navrátil, zdroj: eDO Finance